Třezalka tečkovaná

Latinský název: Hypericum perforatum
Hovorové označení třezalky: Svatojánská bylina, bylina sv. Jana, čarodějná kytka.
Hovorové označení pramení pravděpodobně z jejího častého používání tradičními kořenářkami, které ji znaly pro její silné rozsáhlé léčebné účinky.
Čeleď: Hypericaceae – třezalkovité

Používané části rostliny:
kvetoucí vrcholky rostliny dlouhé 20 – 30 cm

Obsah zajímavých látek u třezalky:
silice, saponiny, žlutooranžová barviva xantony a flavonoidy – konkrétně rutosid, hyperosid, hypericin, třísloviny, pektin, cholin

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

Léčivé účinky třezalky:
Působí proti zánětům, a to především její složky silice a třísloviny, funguje i proti virům (hypericin). Používá se proto na léčbu ran, popálenin, omrzlin, hemeroidů. Třezalka také uvolňuje křeče (díky flavonoidům), je tak doporučována na potíže při menstruaci a klimakteriu – přechodu.
Třezalka také pomáhá při problémech s trávením a močovými cestami, které uklidňuje.
Velmi významným léčivým účinkem třezalky je potom působení na psychiku. Třezalka je přírodním antidepresivum, kromě depresí se ale doporučuje i na podráždění, psychické vyčerpání, úzkost, paniku, nespavost a migrény.

Použití:
Čaj třezalky vzniká ze sušených vrcholků třezalky, dává se 1 čajová lžička až 1 čajová lžíce na 250 ml vody.
Červený olej z třezalky vzniká několikadenní macerací čerstvé třezalky, je určený na vnější použití.
Třezalková tinktura obsahuje účinné látky koncentrovanější, používá se vnitřně i zvnějšku.
Z třezalky se dále vyrábí i kapsle a šťávy.

Nebezpečí při používání třezalky:
Hypericin vyvolává u některých jedinců fotosensibilitu, tedy přecitlivělost na sluneční záření, projevující se jako vyrážka po ozáření přímým letním sluncem. Pokud ale používáme třezalku dlouhodobě, riziko senzibility je menší.
Třezalka se nesmí se používat při poruchách srážlivosti krve, nebo s léky snižujícími srážlivost krve, což jsou i některá antidepresiva!

Stručný popis:
Třezalka je až metr vysoká rostlina, jejíž stonek se v horní části rozvětvuje. U země je stonek oblý. Listy jsou malé, celokrajné přisedlé. Třezalka kvete drobnými žlutými kvítky, které jsou seskupeny do volných květenství. Na listech, květech i plodech všech třezalek lze pozorovat tečky průhledné a tmavě červené. Průhledné tečky jsou nádržky se silicí, červené s barvivem hypericinem. Třezalka tečkovaná roste na okrajích lesů, pastvinách a pasekách, v nížinách i horách.

Původ třezalky:
oblasti subtropického a mírného pásma po celém světě

Pěstuje se u nás:
U nás je třezalka původní a roste v divoké přírodě, po celém území.

Zajímavosti o třezalce:
Třezalku tečkovanou lze zaměnit za jiné druhy třezalek, především pak za třezalku skvrnitou, Hypericum maculatum, která má menší obsah léčivých látek. Dobrým znakem pro odlišení obou těchto druhů třezalek je tvar spodní části stonku, která je u třezalky skvrnité čtyřhranný, u tečkované oblý (nejlépe se pozná na omak).