Latinský název: Hippophae rhamnoides
Hovorové označení: řešetlák
Čeleď: Elaeagnaceae – hlošinovité

Používané části rakytníku:
Používají se především plody, ale dají se použít i listy, větve a kořeny.

Obsah zajímavých látek:
plody rakytníku – především vitamíny B1, B2, B3, B6, B9, C, D, E, K, karotenoidy, sacharidy, aminokyseliny, třísloviny silice
listy rakytníku – stejné vitamíny a aminokyseliny jako plody, ale v menším složení, naopak více minerálů
kůra rakytníku – serotonin

Léčivé účinky rakytníku:
Rakytník léčí žaludeční onemocnění, především vředy. Působí ale dobře i na regeneraci sliznice a kůže, například na popáleniny, omrzliny i již zhojené jizvy.
Rakytník skvěle čistí a regeneruje celý organismus, z těchto důvodů se používal již ve staré tibetské medicíně. Rakytník totiž pomáhá odbourávat toxické látky.
Rakytník také pomáhá při onemocnění plic, jater a kloubů, a to hlavně při zánětech. Záněty to mohou být i dlouhodobé jako je revmatismus a dna.
Tato bylinka dále zlepšuje krevní oběh, má mimo jiné totiž protisklerotické účinky. Rakytník je i velmi účinný proti nachlazení a stresu, protože zvyšuje odolnost organismu. Rakytník obsahuje více vitamínu C jak citrusové plody!
Kdo užívá rakytník, má dále vědecky potvrzeno, že bude mít lepší náladu, protože rostlina obsahuje serotonin.

Použití:
Nejčastěji se používají plody rakytníku, které se konzumují syrové, nebo se konzervují mražením, sušením, či vařením. Vyrábí se z nich mnoho výrobků, jako jsou rakytníkové šťávy, sirupy, džemy, oleje i lihové výluhy.
Rakytníkové listy se užívají hlavně na čaj, na který se suší.

Stručný popis rostliny:
Rakytník je keř, vysoký asi tři metry. Rakytníky se mohou dožívat až desítek let věku. Množí se nejčastěji výhonky z kořenů. Rakytníky jsou odolné a vydrží až mrazy -50 stupňů. Rakytníky mají trny a malé celokrajné listy, jež jsou hustě pokryté chlupy, takže jsou stříbřité. Plody rakytníku jsou malé oranžové většinou kyselé.

Původ rakytníku:
stepi střední Asie (Rusko, Čína, Tibet)

Pěstování rakytníku:
Na kořenech má hlízky se symbiotickými bakteriemi, které přeměňují vzdušný dusík na dusík přístupný pro rostlinu a hnojí tak půdu. Rakytník je proto nenáročný na stanoviště, nejlépe se mu ale daří na suchých slunných místech písčitým podkladem, půda může být chudá. Rakytník snese i špatnou kvalitu vzduchu, vysazuje se například podél silnic. Má povrchové kořeny, a tak zpevňuje půdu. Nejvíce nesnáší vlhko a zástin.
Trochu problematické je sklízení plodů rakytníku, které na větvičkách hodně drží a navíc je chrání trny. Lze vyzkoušet jejich přemrznutí a následné sklepání, to však funguje pouze při velkých mrazech.
U rakytníku lze také ostříhávat větvičky, to však snižuje vitalitu rostlin, přičemž možné je ostříhat maximálně 30% biomasy rostliny, aniž bychom rostlinu výrazně ohrozili.
Poslední, nejjistějším způsobem je trpělivé otrhání plodů rakytníku.

Zajímavosti:
Rakytník je dvoudomá rostlina, každý jedinec je tak jednopohlavní, samec, nebo samice.
Vždy tedy musíme vysadit nejméně jednu samičí a jednu samčí rostlinu, jinak nevyrostou žádné plody. Pyl ze samčí rostliny rakytníku stačí na opylení 3, někdy až 6 samičích rostlin. Pyl rakytníku je přenášen větrem, a proto dbáme, aby samičí rostliny byly od samčí rostliny „po větru.“ Samičí a samčí rostliny rakytníku se dají laicky poznat od 3 let věku, samičí mají menší a méně hustě posazené pupeny.