Latinský název: Melissa officinalis
Hovorové označení: meduňka
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité

Používané části meduňky:
Listy, popřípadě stonky s listy. Sbírají se před vytvořením květů. Jakmile má meduňka květy, obsah léčivých látek je v ní nižší, protože používá veškeré své zásoby na tvorbu květů.

Obsah zajímavých látek meduňky:
třísloviny, vitamín C, organické kyseliny, hořčina, živice, sliz, silice způsobující typickou vůni – citran, citronelal, geraniol.

Léčivé účinky meduňky:
Meduňka výborně uklidňuje psychiku. Doporučuje se na psychické vyčerpání, stres, slabé deprese a nespavost.
Meduňka se však používá i na uvolnění křečí a bolestí, jako je bolest hlavy, nebo menstruační bolesti. Obecně se meduňka považuje za jednu z ženských bylinek.
Meduňka také snižuje krevní tlak a pomáhá srdci, především při arytmii. Je to i dobrá bylinka na zlepšení trávení, čištění močových cest a nachlazení. Meduňka má totiž i antibakteriální a antivirózní efekt. Její odvar lze použít i na vnější zranění.
Meduňka léčí též hyperfunkci štítné žlázy, obzvláště ve směsi s dalšími bylinami.
Meduňka má obecně slabší účinky než jiné byliny, ale to je zároveň i její výhodou, protože si můžeme bez obav častěji užívat její typické citrónové vůně.

Použití meduňky:
Meduňka se nejvíce používá na v čaji, který se připravuje přelitím jedné čajové lžíce 250 ml horké vody. Čerstvá meduňka se může přidávat do vody a volně pít, osvěžující je hlavně v letních měsících. Čerstvé mladé listy se používají do salátů. Z čerstvé meduňky se také připravuje šťáva.
Na vnější užití se připravuje odvar, který lze přidat i do koupele, která pomáhá při zánětech nervů a revmatismu. Koupel z meduňky se připravuje svařením 6-10 lžic s jedním litrem vody a přidáním tohoto odvaru do vody o teplotě 35 stupňů.
Na vnější léčení se dále hodí lihový výluh meduňky (pro masáže) a mast z meduňky. Mnoho použití má i meduňkový éterický olej.

Nebezpečí při používání meduňky:
Žádná nebezpečí u používání meduňky nejsou známy. Meduňku lze používat při kojení i v těhotenství, doporučují se však menší dávky. Nižší dávkování se doporučuje i při hypofunkci štítné žlázy.

Stručný popis rostliny:
Meduňka má rozsáhlé oddenky, ze kterých vyrůstají stonky vysoké až metr. Stonek je jako u všech hluchavkovitých čtyřhranný. Listy jsou srdčitého tvaru, s vroubkovaným okrajem. Stonek i listy meduňky jsou nápadně chlupaté. Při rozemnutí listu ucítíme typickou citrónovou vůni. Meduňka kvete malými bílými kvítky, které vznikají v úžlabí horních listů.

Původ meduňky:
Středomoří

Pěstuje se u nás:
Ano, meduňka roste dobře, lze ji pěstovat i na zahradě.

Jak pěstovat:
Pro množení meduňky je nejlepší použít odkopek již existující rostliny.
Vyhovuje jí slunné, teplé a sušší stanoviště.

Zajímavosti:
Jak napovídá český i latinský název meduňky, je to významná medonosná rostlina. Tedy rostlina vhodná do blízkosti včelích úlů.